Historie v datech
1347/48
Založení Univerzity Karlovy, kterou tvořily čtyři fakulty - svobodných umění, medicíny, práv a teologie. Profilujícím oborem na právnické fakultě bylo kanonické právo.
Od počátku existence univerzity se objevovaly rozdíly mezi fakultou právnickou na jedné straně a ostatními třemi fakultami na druhé straně.
Podstatou byly především odlišné názory na pravidla fungování a řízení univerzity.
1372
Otevřený spor mezi právníky a ostatními třemi fakultami vyvrcholil založením samostatné univerzity právníků (neboli univerzitou kanonistů), která byla především v prvních 20 letech své existence významnou institucí s mezinárodním ohlasem. Nepokoje konce 14. a počátku 15. století a odlišné postoje k reformnímu hnutí vedly k vyhrocení konfliktu mezi oběma pražskými univerzitami a k útlumu činnosti právnické univerzity, která zanikla v roce 1419.
1654
Vytvoření Karlo-Ferdinandovy univerzity (sloučením jezuitské koleje a v roce 1638 obnovené Universitatis Carolinae) začíná nová cesta k výuce práv.
Vedle kanonického práva se začíná vytvářet disciplína přirozeného práva.
1754
Právnické studium bylo prodlouženo na pět let a postupně se vytvářely nové obory a katedry (např. přirozené právo, trestní právo, státní právo, soudní praxe).
1792
Ustanovení mimořádné profesury českého státního práva.
1802
Předchozí osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. postupně omezil korporační ráz univerzity a fakult a tento trend vyvrcholil zavedením úřadu studijního direktora jako nástroje byrokratického dozoru nad studiem a zavržením etatizace vysokého školství. Z fakult i univerzity se stalo státní školské zařízení, které sloužilo především k výchově vhodných kádrů pro státní a veřejnou službu. Čtyřleté právnické studium bylo charakterizováno jako studium právnicko-politické.
1810
Vydáním nového studijního řádu došlo k definitivnímu příklonu k výuce disciplín platného práva.
1848
Revoluční události vedly k určitému uvolnění státního dozoru nad univerzitou, postupně se obnovovalo postavení univerzity a jejích fakult jako korporačních subjektů
a studium práv bylo označeno jako studium právních a státních věd.
1849-1856
Reforma právnického studia, kterou prosadil ministr kultu a vyučování Lev Thun-Hohenstein. Její podstatou bylo a) sblížení rakouských právnických fakult s fakultami v Německu, jehož důsledkem byla na jedné straně vzájemná otevřenost univerzitního života, na druhé pak příznivý vliv právního pozitivismu, přicházejícího z Německa; b) zavedení nového studijního programu, který rozdělil studium na dva bloky - historický (včetně římského práva) a platněprávní.
1866
Byl přednesen požadavek na paralelní výuku v jazyce německém a českém. V 70. letech se již konaly souběžné přednášky v češtině a jazykově se fakulta rozdělila.
1882
Rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou univerzitu a německou univerzitu.
Období let 1882-1918 byla průkopnickým obdobím v dějinách české právní vědy, které vyvrcholilo vznikem samostatného Československa.
1918
Vznik samostatného československého státu znamenal novou dimenzi v rozvoji právnické fakulty. Mnozí z učitelů se podíleli na legislativních pracích a nabídli své schopnosti právní praxi.