Jak se karate a právo doplňuje?

Jaké jsou Vaše pocity z posledního mistrovství?

Jsem spokojená. Mám velkou radost, že došlo k obrovskému zlepšení během posledního roku, kdy jsem začala závodit. A také jsem potěšená z reakcí kolegů, kteří mě viděli od začátku trénování a ten růst rovněž pozorovali. Ono je totiž rozdíl mezi klasickým karate a závodním. To je úplně jiná „škola” a já sice karate dělám od osmi let, ale závodit jsem začala teprve poslední sezónu. Chtěla bych poděkovat svému trenérovi Ondrovi Charvátovi za přípravu na proběhlé Mistrovství světa v karate Shotokan a čas, který mi věnuje. Velký dík patří také mé rodině za podporu během studia.

Co vysokoškolského studenta, navíc ve vyšším ročníku, přivede k tomu, že začne závodit v karate?

Já jsem chtěla závodit už od malička. Tehdy ale měli naši strach, abych si neublížila. Následně jsem navíc i na chvíli přestala chodit na karate a vrátila jsem se k němu až na střední. Když jsem pak začala studovat vysokou školu, tak jsem našla klub tady v Praze a ten bohužel na závody nejezdil. Nadále jsem v sobě pociťovala touhu závodit, ale i tak jsem se přistihla, že jsem v sobě hledala nějaké výmluvy. Např. že nejsem dostatečně připravena. Mezitím mi ale utíkal čas, protože tradiční karate se dá v podstatě dělat kdykoliv, ale u závodění je tomu naopak, pokud to chce člověk dělat na profesionální úrovni. Jsem tedy opravdu velmi ráda, že jsem se nakonec na závodní dráhu vydala a dosahuji výsledků.

To by bylo právě dobré zmínit, že těch výsledků v oblasti závodění teď u Vás nebylo málo.

Ano, v dubnu jsem byla na Mistrovství České republiky stylu shotokan a zde jsem získala stříbrnou medaili, díky čemuž jsem byla nominována na evropské mistrovství. To pak proběhlo v Bulharsku v květnu, kde jsem rovněž získala stříbro. Ve stejné kategorii jsem pak nedávno na Mistrovství světa v karate shotokan získala bronz.

Moc Vám gratuluji! A ty závody probíhají v průběhu celého roku nebo existuje něco jako sezóna?

Díky! Ano, závody probíhají neustále a každé z mistrovství je jednou ročně. Dále jsou různá nominační kritéria, bez kterých nelze postoupit a zúčastnit se tak mistrovství.

Měl bych na Vás otázku ohledně charakteru nebo filozofie karate.

Lze říct, že karate nepatří mezi agresivní bojová umění? Nebo respektive, že je sofistikovanější? Primárně by rozhodně nemělo být tak agresivní jako třeba MMA. Například v kickboxu je cílem protivníka „knockoutovat”, zatímco v karate, když takto soupeře „zneškodníte”, jste vyloučen.

A já jsem se přitom domníval, a myslím že i většina lidí, že právě karate lze považovat za „knockoutový” sport.

Ono se to totiž docela plete s boxem nebo judem. Ale například páky, škrcení a další techniky, které jsou v judu běžné, jsou v závodním karate zakázané.

To by bylo velmi zajímavé, Vás někde na videu vidět zápasit.

Určitě! Najdete je na Facebookové stránce Czech shotokan karate union.

A co vlastně je „shotokan karate”?

Karate je velmi staré bojové umění. V průběhu staletí se vytvořilo mnoho odvětví a stylů. Např. Shotokan, Shito-ryu, Goju-ryu a další. Záleželo na tom, který mistr je vedl. Některé styly např. vedou údery na osu těla, jiné mimo osu těla, nebo se mohou lišit ve výšce postojů. Styly se i nyní pomalu slučují a rozdělují. Všechny závody a zápasy organizace stylu Shotokan WSF probíhají podle olympijských pravidel.

Já bych se Vás chtěl zeptat, protože mě to jako studenta taky zajímá. Jak lze studium tak těžké školy jako je právnická fakulta skloubit s profesionálním karate? A žádala jste si o individuální plán?

No... Je to náročné (smích). Ale já musím znovu říct, že jsem se v minulých letech karate nevěnovala profesionálně. Tudíž tréninky byly třeba dvakrát do týdne. Pokud bych měla více tréninků a připravovala se na závody v průběhu studia, tedy už od nižšího ročníku, s pomocí individuálního plánu by to bylo jednodušší. Ale nakonec jsem si o něj nezažádala, protože závody v tomhle roce přišly až když jsem měla hotové všechny zkoušky. Závodění se chci věnovat i nadále a současně studium dokončit složením státní zkoušky, takže je to náročné, ale také je to o tom, jak si to člověk časově nastaví. Určitě je možné věnovat se karate i studiu naplno, ale člověk pak nemá moc času na přátele atd. V Česku je tomu pak často tak, že lidé se závoděním končí právě když začínají studovat nebo pracovat. Karate totiž není natolik sponzorované jako jiné sporty. Musíte tedy pracovat, abyste si mohl financovat závodění. Kimono, chrániče, semináře, startovné. Sponzoring se také shání obtížně, protože karate není v Česku tak viditelné jako např. v Turecku, Japonsku nebo v Ázerbájdžánu. Tam je karate mnohem více populární a lidé se jím tam i živí.

A myslíte, že právě v jiných zemích na vysokých školách je tomu tak, že jsou studenti, kteří se sportu věnují profesionálně, více podporovaní státem nebo institucemi?

Domnívám se, že ano. Buď tito studenti mají individuální plán nebo jsou právě podporováni různými národními nebo soukromými sportovními programy.

Tak vidím, že situace může být pro mnoho karatistů složitá. Kde berete tu motivaci se tedy tomu věnovat?

Snažím se najít takové podmínky, abych to, co mám ráda, mohla dělat naplno. Svůj sportovní talent navíc považuji za dar a nerada bych jej promarnila.

To je opravdu krásně řečeno. Vidíte nějakou podobnost mezi karate a studiem práv? Nebo naopak něco kontrastního?

Řekla bych, že se to doplňuje. Když člověk sedí v knížkách, tak je mentálně aktivní, ale ne fyzicky. A nějaká úleva od toho duševního tlaku se uvolní během sportu. Avšak je pravda, že pokud je více tréninků denně, tak člověk naopak nemá tolik energie na učení.

Takže byste doporučila karate i svým spolužákům?

Já bych určitě doporučila (smích). Těch benefitů, i když člověk přímo nezávodí, je spousta. Například kolektiv, vyplavení endorfinů. Navíc u karate je důležitá i filozofie. Což není u všech sportů. Je zde např. 20 pravidel, kterými se člověk může nebo má řídit i v osobním životě.

Takže lze najít podobnost i skrze etiku?

Ano, i právo má v člověku vzbudit pokoru, empatii a má přesah do psychologie.

A Vás vlastně teď na právnické fakultě čeká ukončení studia?

Ano, mám v plánu složit státnice a napsat diplomovou práci. Jednu část už mám hotovou, nyní jsem druhou část státní zkoušky odložila na leden a diplomovou práci plánuji odevzdat po složení této zkoušky.

A máte již nějakou vysněnou práci?

Ano, už několik let mám takový sen, že bych chtěla jít na kriminálku. V této chvíli neuvažuji, že bych chtěla pracovat v advokátní kanceláři nebo jako notář. Na právech je dobré to, že když je vystudujete, máte široké možnosti uplatnění.

A Vy byste teda ráda řešila kriminální případy?

Ano, to bych ráda (smích). Navíc i sestřenice od mé maminky má vystudována práva a pracuje na kriminálce. Takže mám od ní potvrzené, že tyto dva obory fungují dohromady.

Tak to vypadá, že Vás čeká dobrodružství.

Doufám v to. Navíc to vypadá, že mé zaměstnání půjde skloubit i s karate. Podle mých informací Policie totiž své zaměstnance v takových aktivitách podporuje.

Vše, co jste řekla, zní moc krásně. A já Vám přeji, ať se Vám daří nejen v profesním, ale i osobním životě. Moc Vám děkuji.

Autor rozhovoru:
BcA. Pavel Nesit, redaktor odd. komunikace