Budoucnost právního vzdělávání v éře AI: Ohlédnutí za semináři prof. Richarda Grimese

V souvislosti s přípravou nové akreditace magisterského studijního programu proběhla minulý týden na naší fakultě série tří tematických setkání s hostujícím profesorem Richardem Grimesem. Diskuse se zaměřily na to, jak by se mohlo proměnit kurikulum, aby naši absolventi obstáli i v éře umělé inteligence.

Profesor Grimes, který má zkušenosti s výukou práva na všech kontinentech, nabídl účastníkům mezinárodní srovnání a konkrétní tipy z praxe, které pomáhají aktivovat studenty a zvyšovat kvalitu výuky. Zde je shrnutí hlavních myšlenek, které v rámci jednotlivých bloků zazněly:

1. Budoucnost přednášek: Od pasivního poslechu k aktivnímu učení

První setkání se věnovalo roli tradičních přednášek. Klíčovým poselstvím bylo, že přednáška nesmí být pouhým „servírováním látky na stříbrném podnose“.

Výsledky učení na prvním místě: Než začneme plánovat konkrétní přednášku, je dobré se ptát, co vlastně chceme studenty naučit a proč vlastně máme danou přednášku v kurikulu. Teprve pak rozhodneme, jakým nejlepším způsobem můžeme tento obsah předat. Přednáškou? Semináři? Jiným způsobem?
Méně je více: Je důležité se oprostit od toho, že na přednášce můžeme stihnout všechno. Máme pokrýt základy, základní principy a rámce a odkázat studenty na to, co si mají nastudovat sami, a nasměrovat je na zdroje. Tím je ostatně učíme i hledat a zpracovávat informace, což jsou důležité dovednosti.
Hledání přidané hodnoty: U každé přednášky je nutné si kriticky položit otázku, co studentovi přináší navíc oproti čtení učebnice nebo zhlédnutí záznamu z minulého roku. Může jít o společné řešení aktuálních právních otázek či interaktivní rozbor konkrétních případů.
Aktivizace od první minuty: Osvědčuje se přednášku začít praktickým úkolem, který zadáme do malých skupin. Studenti si tak nejprve „sáhnou na problém“, aktivují své předchozí zkušenosti dříve, než se začne vykládat teorie.
Rozbití monolitu: Přednáška by neměla být 90minutový monolog. Je dobré ji dělit na menší celky (zařazovat cvičení, opakování, závěrečné shrnutí).
Týmová mentalita: Výborným nástrojem na aktivizaci studentů v přednáškách i seminářích je ustanovit jim malé pevné studijní skupiny, třeba šestice na celý rok. Tyto skupiny budují schopnost spolupráce a vzájemné pomoci.
Inspirace ze Sheffieldu: První týden studia nemusí začít teorií. V Sheffieldu studenti hned první týden řeší trestní a civilní případ (rozhovor s klientem, příprava právních dokumentů, simulovaný soud), čímž fakulta vyslala jasný signál, co by měl právník umět, a motivovala studenty k tomu, co přijde. Klasické přednášky a výuka pak začaly až od druhého týdne, kdy už bylo možné ve všech předmětech odkazovat na společnou zkušenost z úvodního bloku.

2. Profil absolventa: Co algoritmus nenahradí?

Během tohoto setkání jsme hledali definici moderního právníka. Profil absolventa se musí skládat z vyvážené kombinace znalostí, dovedností a profesních hodnot. Další akcenty zahrnovaly následující:

Profil absolventa jako aktivní nástroj: Cílem je, aby vyvážená kombinace znalostí, dovedností a profesních hodnot byla jasně definována v profilu absolventa. S tímto profilem se musí aktivně pracovat napříč celým studiem – každý vyučující by měl vědět, kterou část profilu jeho konkrétní předmět naplňuje a jakým způsobem k celkovému formování studenta přispívá.
Kritické posuzování AI: V dnešní době nelze AI ignorovat. Klíčovou dovedností je naučit studenty kriticky hodnotit výstupy, které jim chatbot vygeneruje.
AI napříč kurikulem: Dává smysl mít úvodní blok o AI na začátku studia a následně zahrnout specifickou práci s AI do každého předmětu.
Mezioborovost: V praxi právo typicky přesahuje hranice odvětví. Je žádoucí hledat příležitosti, kdy může výuka práva skloubit více oborů dohromady a učit právo jako provázaný celek.
Přenos odpovědnosti na studenty: Klíčovým cílem je přestat studentům „servírovat vše na stříbrném podnose“. Výuka by měla záměrně vytvářet momenty, kdy je kladen důraz na vlastní odpovědnost studentů za jejich učební proces. Vyučující by měl se studenty otevřeně komunikovat o tom, co je jejich úlohou a za co ve svém vzdělávání nesou odpovědnost oni sami.

3. Zkoušky a testování: Kvalita nad kvantitou

Závěrečné setkání otevřelo téma hodnocení, které je pod tlakem generativní AI nejvíce zranitelné.

Efektivita testování: Předně je třeba se ptát, zda danou znalost či dovednost opravdu potřebujeme testovat, jak často a do jaké hloubky. Samotné testování samo o sobě nemusí přinášet lepší výsledky učení, ale přitom s sebou nese velké náklady na čas, energii a pozornost studentů i učitelů.
Testovat méně, ale hlouběji: Naším úkolem je testovat spíše méně věcí, ale o to kvalitněji a do větší hloubky. Měli bychom hledat „nutné minimum“, které musíme testovat, a to testovat pořádně.
Objektivita díky kritériím: Pro konzistentní zkoušení jsou nezbytné jasně zformulované výsledky učení a hodnotící tabulky (rubriky), které obsahují kritéria hodnocení a sdílejí je všichni vyučující daného předmětu.
Formativní zpětná vazba: Větší pozornost by měla být věnována průběžnému hodnocení během semestru než jen závěrečné formální zkoušce.
Od memorování k aplikaci: Hodnocení by se mělo posouvat od zkoušení pouhého vybavování si informací směrem k aplikaci znalostí v praxi. Cílem je testovat schopnost studentů řešit komplexní případy a rozvíjet pokročilou právní argumentaci, ne jen paměť.
Ústní zkouška jako prevence zneužití AI: Osobní diskuse a obhajoba výstupu je nejspolehlivější cestou, jak ověřit, že student problematice opravdu rozumí a nespoléhá jen na výstup z AI.
Skupinové zkoušení: Velmi se osvědčuje zkoušení ve skupinách po šesti lidech, kteří vedou odbornou diskusi o tématu. Snižuje to stres studentů, prověřuje schopnost společného přemýšlení v reálném čase a funguje to jako prevence toho, že budou jenom papouškovat, co jim vygenerovala AI.
Sjednocení přísnosti: Je dobrou praxí, aby si vyučující před opravováním písemných prací společně přečetli několik prací a sjednotili se na přísnosti známkování. V Británii se osvědčuje i praxe externích zkoušejících, kteří na vybraném vzorku sledují přísnost posuzování prací, typicky písemných, v dané instituci a poskytují vyučujícím zpětnou vazbu.
Vyvážený mix metod hodnocení: S ohledem na různorodé studijní dovednosti studentů dává smysl nabízet na úrovni studijního programu vyváženou kombinaci ústního, písemného a praktického hodnocení. Tento mix umožňuje studentům prokázat své kompetence různými způsoby a lépe odpovídá rozmanitosti úkolů v budoucí právní praxi.

Podněty profesora Grimese nyní poslouží jako jedna z inspirací pro přípravu nové akreditace našeho magisterského programu. Děkujeme všem za aktivní účast v diskusích.